Slovinsko za 11 dní (Julské alpy + přímořská města)

Výšlap na Triglav přes Tominiškovu pot:

V současné době je tato trasa uzavřena, POZOR! je zde jen před odbočkou na tuto trasu na rozcestníku červený zalaminovaný papír o uzavření (dost splývá s červeným ukazatelem), na trase je v jedné části utržené jištění, a tak je cesta více nebezpečná (stačí špatný krok a můžete hodně špatně skončit), ale dá se to zvládnout, sami jsme touto trasou šli, protože jsme o uzavírce nevěděli a nijak zvlášť jsme se nepodivovali. Cesta zpět byla horší, v některých úsecích to nebyl dobrý pocit, když lezete po strmé skále se sesouvajícím kamením a nemáte se čeho chytit. Ptala jsem se i ostatních turistů, co šli cestu nahoru po Pot Čez Prag a říkali, že je snazší, údajně je více jištěná, tak bude i na sestup o fous lepší.

Jak už je asi zřejmé, trasa vede ferratou (v mapách ferraty poznáte jako puntikatou červenou trasu), tedy doporučuji ferratový set pro jištění, ač na této ferratě ho použijete jen z poloviny, jestli vůbec, my jsme se nakonec ani tolik necvakali, ale lano na přidržení je určitě fajn. Bez čeho bych ale rozhodně nevyrážela, je helma. Padající kamení je tu na běžném pořádku.

Cesta vedla nejprve lesem, v místech, kde přestávala růst zeleň se pomalu začala ukazovat lana. V některých úsecích lano je, v bezpečnějších úsecích ne a takto pokračujete až k turistickému rozcestníku. Vyráželi jsme z parkoviště až v 6:14h ráno (původní start byl plánovaný na dřívější čas). Pokud plánujete jen jednodenní výšlap, doporučuju vyrazit z parkoviště tak ve 4-5h/hned jak se začne rozednívat, ať máte dostatek času se pokochat nádhernou krajinou už od prvních výškových metrů a ještě za světla se vrátit zpět dolů. K prvnímu turistickému rozcestníku jsme dorazili v 9:52h, šli jsme pozvolným tempem s jednou kratší zastávkou na svačinu. Za dalších 10 minut jsme došli k dalšímu rozcestníku, na tomto úseku se šlo přes suť, od druhého ukazatele až k chatě Triglav Lodge at Kredarica už vedla lepší cesta, kde se dalo jít „po svých“, po méně strmé skále bez jištění, v této části můžete spatřit divoké kozy 🙂 a místy také sníh i v létě. Cesta k chatě trvala přibližně 70 minut. U chaty vás , pravděpodobně, přivítají loudivé ovce místních majitelů a na chatě se můžete občerstvit, platit lze i kartou, k dispozici je i suché WC. Až se občerstvíte, čeká vás poslední, nejfrekventovanější úsek této trasy. Na samotný vrchol se dá dostat několika cestami, tato je ale nejznámější, a tak pokud nevyrazíte opravdu brzy ráno, počítejte s tím, že budete chvíli stát „kolonu“ nebo se budete vyhýbat sestupujícím. Cesta vede po hřebenu, a tak tu místy trochu fouká, i když je jinde bezvětří, v této části doporučuji i v létě při nejmenším větrovku (bundu). V podstatě celá trasa od chaty až na vrchol je jištěná, zde ferratový set doporučuji, i když sami jsme se cestou dolů většinou nejistili, lano na přidržení opět stačilo. Od chaty na vrchol nám to s čekačkami v menších „kolonách“ trvalo 70 minut. Dolů jsme šli stejnou cestou jako nahoru, ale jak říkám, Pot Čez Prag by byla na sestup asi lepší.

Abych trasu shrnula, nepřišla mi ani tak náročná nahoru jako spíš dolu. Záleží samozřejmě na kondici, já jsem zvyklá chodit převýšení i dálky, takže pro mně to nebylo nic neobvyklého, přítel zvyklý chodit není, ale cestu nahoru zvládl též bez větších obtíží (jen klasická unavenost), nicméně cesta dolů je velký zápřah na kolena. Kdo trpí na bolest kolen, nezapomeňte si ortézu, přítel už se ke konci nemohl na nohy ani postavit a tak se nám cesta dolů protáhla na 8 hodin a měli jsme to jen tak tak za světla k autu.